Mobily a posezení s přáteli k sobě moc nejdou. Mnoho lidí bez mobilu nedokáže vydržet a vytahují ho pokaždé, když zavrní (a že to je dost často – třeba tato studie sledovala 15 lidí v průběhu 105 dnů a autoři uvádí, že každý účastník dostal v průměru 65.3 notifikací denně), a někteří často i když nevrní. Na to mimochodem občas s kamarády zapojíme dobrý trik. Dáme všechny mobily na jednu hromádku a kdo se první dotkne některého z nich, platí rundu.

Já se snažím nebýt jedním z těchto lidí, ale jak jsem si uvědomil minulý týden při jedné takové příležitosti, občas se neubráním. Není to ale proto, že bych bez mobilu nevydržel, a ani to není proto, že by mě konverzace nebavila – to bych nedělal ze zdvořilosti a snad i z přesvědčení. Když už se neubráním, je to právě proto, že je konverzace tak zajímavá, že si chci zapsat poznámku, abych nezapoměl nějakou zajímavou myšlenku. Takže až se mnou někdy budete sedět na pivu a bude se vám zdát, že jsem hodně na mobilu, buďte rádi, protože to znamená, že mě hodně baví s vámi mluvit 🙂

Jak jsem sliboval, zde je seznam věcí, o kterých už teď vím, že mi budou po příjezdu chybět.

Spritz
3 částí Prosecca, 2 části Aperolu a 1 část sodovky, led, pomeranč, případně oliva. To je Aperol Spritz, nejzákladnější ze všech Spritzů. Jsou ale i bary, kde mají třeba 40 různých druhů. Drink má jen okolo 10 procent, takže se dá pít i na žízeň. V Česku už se sice také pomalu rozšiřuje, ale je zatím o dost dražší než v Itálii, a to jak relativně, tak absolutně.

Jídlo
Italská kuchyně je boží. Jak sami Italové říkají, čím více na jihu jste, tím se prý “jí lépe”. Těstoviny, pizza, zmrzlina, rajčata, mozzarella, prosciutto, lasagne, rizoto, parmezán, to vše zde mají lepší než kdekoliv jinde na světě. Ceny jsou pro nás trošku vyšší, ale v porovnání s ostatními západoevropskými státy to stále není tak hrozné.

Italská mentalita
Zdejší mentalita by se dala popsat jedním slovem, které sami Italové velmi často používají: “tranquillo” (klídek, mír, v pohodě). Přestože mě to na začátku trošku štvalo (málokdy něco funguje tak jak má, nedejbože tak, jak by to bylo nejefektivnější), ale musím říct, že člověk si za chvilku tak zvykne, že mu to přijde vlastně fajn. Italové prostě umí žít, a to je pro ně důležitější než cokoliv jiného. Jako reprezentativní příklad uvolněné mentality bych uvedl to, že v restauraci si objednáváte sklenku vína, ne dvojku vína. A oni Vám prostě přinesou skleničku vína, kolik tam toho přesně je, jestli více nebo méně, to nikdo neřeší.

Odkapávací skříňka nad dřezem
Nikde jinde než v Itálii jsem podobnou věc neviděl. Máte klasický dřez v kuchyni, a nad ním je skříňka, která vypadá úplně stejně jako všechny ostatní, ale má nerezové děravé dno. První polička je klasicky rovná, druhá je na talíře. Umyjete, položíte do skříňky, ono to uschne, a pak to zas rovnou používáte. Super!

Počasí
V Padově je tepleji než u nás, i když ne o moc, a v zimě je to příjemné. Proto se dá třeba ještě ke konci října sednout na autobus a jet na pláž vykoupat se do moře. No a když máte rádi zimu a hory, Dolomity jsou odsud autem hodinku.

V supermarketech nemusíte stát frontu na šunku
Když v italském supermarketu jdete k pultu s masem a šunkou, vezmete si pořadové číslo jako v třeba v bance, a pokud vidíte, že je před vámi moc lidí, jdete si zatím koupit něco jiného. Prodavači po každém zákazníkovi přepnou číslo a vy tak nemusíte mít strach, že vás někdo předběhne.

Jazyk
Italština je krásná. Jako jazyk mě určitě uchvátila nejvíc ze všech jazyků, se kterými jsem se kdy setkal. Navíc není vůbec složitá, dá se hezky naposlouchat a díky podobnosti s francouzštinou jsem už na začátku znal spoustu slovíček (respektive základů slov).

Poštovní známky se nemusí olizovat
Italské poštovní známky jsou klasické nálepky, které se dají “vyloupnout” z papíru okolo, takže už je nemusíte olizovat. Nevím jak vy, ale já nemám tu chuť poštovní známky rád.

Systém známkování ve škole
Ve školách v Itálii se známkuje na stupnici 0-30, kde 30 je maximum. Abyste předmět splnili, musíte získat alespoň 18/30. Takový systém je mnohem spravedlivější, než ten český (respektive ten, který se užívá na Karlově Univerzitě), protože o mnoho lépe odráží předvedený výkon – na stupnici 1-4 se moc přesně hodnotit nedá.

V USA jsem psal článek o tom, co mě tam štvalo. A tak jsem si řekl, že udělám to samé i teď s Itálií 🙂 Ale abych jen nekritizoval, příště napíšu o tom, co na Itálii miluju, není toho totiž vůbec málo. Ale teď negativa. Je možné, že ještě nějaké přibudou, až mě zase něco naštve.

Je tu drahé pivo
Zásadní problém pro Čecha v Itálii, jako i jinde v západní Evropě, je ten, že nejlevnější točené půllitrové pivo, které široko daleko najde, stojí 4 eura. Lahvové pivo cenově vcelku ujde – klasická cena je okolo 20 korun za půl litru. No a samozřejmě tu pivo není tak dobré jako to naše české, ale na to už musíme být v cizině zvyklí 🙂

Polední pauzy
Obchody otevřou ráno v 8, ve 13:00 si ale dají přestávku na oběd. Třeba tříhodinovou. A to je celkem otravné, když na to nejste zvyklí – v půl druhé odpoledne si vyjedete z domu něco koupit a oni mají ještě hodinu zavřeno.

Řidiči a silnice
Lehce klišé, ale italští řidiči si to opravdu zaslouží. Přednost chodců na přechodu jim nic neříká a troubení je nutností na každém kilometru. Silnice tomu odpovídají, obzvlášť v jižnějších částech Itálie – z jednoho pruhu se najednou stanou tři, značky občas nedávají smysl, parkuje se kde se to zrovna hodí.

Semafory nefungují
S dopravou se váže ještě jeden problém. Semafory jsou často tak hloupě nastavené, že na dané křižovatce všichni čekají a nikdo nejede. A to třeba 20 vteřin. Na druhou stranu to má tu výhodu, že nikdo neřeší, když třeba na kole projedete křižovatkou na červenou. Odzkoušeno s městským policajtem na chodníku vedle silnice.

Coperto
Ve většině restaurací, kde se dá sedět, si všimnete malého nápisu na konci menu – Coperto 1,50 €. Jedná se o “nucené dýško”. Poplatek ve výši od 1 do 2,5 eur má sloužit na pokrytí nákladů spojených s obsluhou, ušpiněnými talíři a příbory, použitými ubrousky apod. No a když si dáte jídlo za 6 euro, další 2 k tomu jsou celkem nepříjemnou záležitostí.

Autobusy nemají IDOS
Lidi, měli bychom být strašně hrdí na svou veřejnou dopravu. Když chcete totiž jet v Itálii někam autobusem, připravte se na jeden velký zmatek. Neexistuje nic jako náš IDOS, musíte hledat na různých stránkách různých společností, a většinou stejně najdete jen neaktuální informace. Vlaky jsou na tom o dost lépe, trenitalia.it je vcelku přehledný web, jenže vlaková doprava je často několikanásobně dražší než ta autobusová.

Zásuvky
Elektrické zásuvky v Itálii mi zůstávají záhadou. Existují zde čtyři druhy zástrček – širší dva kolíky, užší dva kolíky, širší tři kolíky a užší tři kolíky. Některé zásuvky podporují širší i užší kolíky, některé ne. Širší a užší nejsou kompatibilní, takže třeba k českému notebooku musíte shánět převodku. Ale pozor, do některých převodek se nevejdou širší kolíky. No prostě bordel!

Nepijí se tu sirupy
Mám moc rád ovocné sirupy, ale v Itálii se skoro vůbec neprodávají. Když už vůbec nějaký sirup v supermarketu je, je nesrovnatelně horší a dražší, než naše sirupy.